Obec Dlouhý Újezd

Pominu-li zakládání lesních porostů z hospodářských důvodů (které se jako systematická činnost datuje spíše až k počátku 19. století), pak má v naší zemi a krajině dlouhou historii vysazování stromů podél cest. Od 13. století houstla síť cest mezi dvory, vesnicemi a městy. Cesty začínaly spojovat do té doby těžko dostupné oblasti vrchovin a hor. Za vlády Karla IV. docházelo k rozkvětu naší země, zvyšoval se počet obyvatel a vznikala nová sídla. Karel IV. tehdy začal budovat široké zpevněné cesty. Vznikaly venkovské aleje, aleje vedoucí ke šlechtickým zámkům i k poutním místům a kostelům. V roce 1752, v době barokní, nařizuje přípis povinnost sázení stromů podél všech císařských cest z důvodů orientačních, hospodářských, estetických a bezpečnostních. Aleje ovocných stromů chránily pocestné a pochodující vojska svým souvislým stínem před sluncem a poskytovaly jim ovoce. Nejvíce těchto alejí vzniklo právě za vlády Marie Terezie a Josefa II. Za Napoleonova tažení Evropou jsou vysazovány aleje topolů kvůli svému rychlému růstu – zejména z orientačních důvodů. Po roce 1850 se začaly stavět kromě císařských i silnice vedlejší. Tehdy bylo zákonem nařízeno sázet podél nich aleje, „obzvláště stromy ovocné a moruše“. Stromořadí ovocná se sázela hlavně kvůli využití plodů. Aleje se staly doprovodným prvkem řek, hranic pozemků a dopravních komunikací. Dodávali ráz a úpravnost naší krajině. K jejich významné devastaci docházelo v období světových válek, ale také opakujícími se mrazovými kalamitami. V roce 1929 došlo v Čechách podle dobových odhadů vlivem mrazu k úhynu asi jedné poloviny veškerých ovocných alejových porostů. V současné době upravuje novodobou výsadbu a obnovu stávajících alejí podél silnic státní norma. Z důvodů bezpečnosti našich silnic aleje stále ubývají. Podle společnosti Arnika bylo u nás v období od roku 2003 do roku 2012 vykáceno přibližně 150 tisíc stromů, ale vysázeno jen 88 tisíc, často však na jiných místech. V Plzeňském kraji bylo takto v roce 2012 vykáceno 3066 stromů, ale vysazeno jen 467, čili 6:1 Z tohoto údaje lze vyčíst, že aleje z české krajiny rychle mizí. V těchto dnech začal 4. ročník ankety Alej roku, ve které může kdokoliv nominovat svoji milovanou alej či stromořadí s příběhem.

Ubývání stromů nejen v alejích je problém celé naší planety. Nápad slavit Den stromů vznikl v polovině 19. století ve Spojených státech v Nebrasce. Jeden z prvních osadníků v této oblasti – J. Sterling Morton začal v okolí svého domu pěstovat různé druhy stromů, keřů a květin. Povoláním byl novinář a vydavatel prvních novin. A noviny také využil k tomu, aby vyzval své spoluobčany k následování svého příkladu - k pěstování stromů. Vysvětlil jim, že stromy zastavují větrnou erozi půdy a poskytují stín před pálícím sluncem. Svým nadšením dokázal strhnout velké množství lidí a zrodil se tak "The Arbor Day" - Den stromů. 10. dubna 1872 bylo oficiálně vysázeno přes milion stromů a o dva roky později byl nebraským guvernérem vyhlášen první oficiální Den stromů, který připadl na 22. dubna - na den narozenin J. S. Mortona. Myšlenka se postupně rozšířila na další kontinenty. Den stromů se dnes slaví ve více než 50 zemích světa, datum oslav se liší podle klimatických podmínek a podle toho, kdy je možné stromy vysazovat. U nás se poprvé slavil počátkem roku 1906. Tradice, přerušená válkou, byla znovu obnovena až v roce 2000. S nápadem na obnovu této tradice v České republice přišli bývalý ředitel Botanické zahrady Univerzity Karlovy a známý popularizátor stromů Václav Větvička a dřevosochař Martin Patřičný. Datum první oslavy svátku stromů bylo stanoveno na 20. října 2000, protože v mnoha lokalitách České republiky jde o vhodný termín pro sázení stromů.

Sázení stromů obecně u nás podporuje mnoho organizací. Nadace Partnerství v roce 2011 vyhlásila ve spolupráci s agenturou Agenturou Dobrý den Pelřimov akci rekord v sázení stromů. V celé ČR bylo vysazeno 6 919 stromů na 211 místech a sázelo je 4 014 lidí. Této bohulibé akce se zúčastnili obce, školy, ale kupodivu též například věznice či psychiatrická léčebna...

Nadace Partnerství též pořádá ankety Strom roku a Evropský strom roku. V březnu letošního roku obsadil v anketě Evropský strom roku páté místo dub ochránce z Višňové, který při povodních v roce 2010 svým kmenem zastavil množství naplaveného materiálu a zachránil tím mnoho domů i život dvěma lidem, čekajícím na střeše svého domu na pomoc.

Probíhá sázení stromů pro mír, stromů republiky, sázení stromů ku příležitosti Dne země i akce typu Zasaď si svůj strom, při kterých si kdokoliv může zasadit svůj strom v určené lokalitě. Ten je pak opatřen štítkem se jménem a je pěkné sledovat, jak jeho konkrétní strom roste a sílí.

Tradice zasadit strom při narození dítěte je krásný zvyk, který souvisí s předkřesťanskou představou, že stromy mají duši stejně jako lidé a že mezi životem lidí a životem rostliny tedy může být tajemné spojení. Ve Stochově u Kladna je známý památný dub, který byl vysazený při narození budoucího českého knížete Václava a podle pověsti ho dala vysadit kněžna Ludmila, když se dověděla, že se jí na zdejší tvrzi narodil prvorozený vnuk. Proto se strom nazývá Svatováclavským dubem a patří mezi naše nejstarší a nejznámější památné stromy. V současné době je vysazování stromu spíše bráno jako poděkování, že se narodil nový život. Stromek se stává zhmotnělou vzpomínkou na začátek životní cesty mladého člověka, opět se připomíná to dávné a podvědomě chápané spojení člověka a stromu. V Praze 10 odstartoval v roce 2007 projekt s názvem Strom za každé narozené dítě. Rodiče jsou na vítání občánků dotázáni, zda mají zájem se projektu účastnit a poté se mohou účastnit i fyzicky při společné výsadbě. Takto vysazené stromy mají štítek se jménem dítěte a rodiče dostanou elektronickou zprávu s informací o přesném umístění „jejich“ stromu včetně druhu. Vysazovány jsou takto nejčastěji lípy, ale i méně obvyklé druhy jako liliovník, ambroň či kaštanovník. V roce 2013 bylo tímto způsobem vysazeno 648 stromů na území Prahy 10.

Vysazovány bývaly rodové stromy, u nás zpravidla lípy. Lidé věřili, že strom vysazený předky ochraňuje jejich domov a že jsou tak prostřednictvím stromu se svými dědy a babičkami v neustálém kontaktu.

V Terezíně na židovském hřbitově roste strom terezínských dětí. Nenápadná tabulka u jeho kmene připomíná, že tento strom zasadily terezínské děti na svátek židovského Nového roku stromů v roce 1943. Po válce pak byl ze dvora někdejšího dětského domova přesazen ke krematoriu. Vysazení stromku bylo původně součástí snahy obětavých vychovatelů vyučovat děti v Terezíně ilegálně nejen škole, ale i židovským tradicím. V Izraeli se na oslavu Nového roku stromů vysazují stromky. A tak někdo přinesl v gumové holince při návratu z práce mimo ghetto malý semenáček javoru, a protože v únoru je u nás na sázení stromků ještě zima, děti spolu se svými učiteli ho slavnostně zasadily nejprve do plechovky se zemí. Až když se oteplilo, přesadily ho do země na dvorku dětského domova a pečlivě se o něj staraly. Další a další děti odjížděly s transporty do vyhlazovacích táborů, aby se již nikdy nevrátily. Jedna z jejich učitelek, prof. Lauscherová, která přežila v Terezíně, pak po celý zbytek života přicházela ke stromku vzpomínat na své povražděné žáky. Historie stromku se rozletěla do světa. Mnozí si odvezli semínka, aby pro své pospolitosti nebo památníky ve svých zemích vypěstovali potomky tohoto stromu. Skupina židovských návštěvníků z Kanady dokonce zařídila vysazení jednoho z těchto potomků v památníku holocaustu v Jad-vašem v Jeruzalémě, kde tabulka dnes již statného stromku rovněž připomíná osud terezínských dětí. Dnes rostou semenáčky tohoto stromu jako symbol v mnoha zemích světa.

V roce 1953 vyšla kniha francouzského autora Jeana Giona s názvem Muž, který sázel stromy. Podle knihy poté vznikl nádherný kanadský animovaný film. Je to příběh pastevce Elzéarda Bouffiera, který ztratil jediného syna i manželku. Žil opuštěný v kamenném domě, v pustině a každý den sázel stromy. Buky, duby a břízy. Každým rokem jich vzešlo asi deset tisíc. V sázení pokračoval, i když se kolem přehnaly dvě světové války. Les se postupně rozrostl do několika desítek kilometrů. Díky úsilí jediného muže se kraj změnil k nepoznání. Příroda se obnovila, vrátili se tam lidé a začali opět normálně žít. Příběh je fiktivní a podle autora bylo jeho cílem zatraktivnit sázení stromů.

V obci Hrušky proběhla v roce 2010 vtipná akce Sázení jabloní v Hruškách. Bylo vysazeno celkem 150 stromečků, každý strom byl označen a někomu věnován. V obci Hrušky též bydlí pan Filip Šumbera. Pan Filip Šumbera je řezbář a milovník dřeva. Je to muž, který sází stromy. Pan Šumbera nedávno moc pěkně napsal (zkráceno):

Nejlepší investicí do budoucna je zasadit strom. Vysazením stromu nejlépe zhodnotíme svou práci. Proč? Když cokoli hmotného vytvoříme, postavíme dům, vyrobíme auto, počítač, zhotovíme nábytek, vypěstujeme jahody, rajčata nebo zelí, něco z toho použijeme jednou, něco používáme delší dobu, kdy do toho musíme investovat čas a peníze. Vysázíme-li stromy, po celý svůj život nám budou „vydělávat“, použijeme-li výraz z ekonomické branže. Co všechno nám přinesou?

1. Budou vyrábět kyslík, který potřebujeme k životu, budou čistit vzduch od prachu a jedovatých zplodin.
2. Budou vytvářet účinnou bariéru větru, pohlcovat hluk, poutat CO2, kterého se tak bojíme.
3. Budou odpařovat vodu, zvlhčovat vzduch, zároveň udržovat vodu v půdě, budou nás chránit před povodněmi.
4. Budou živit hmyz, včely, bez kterých nemůžeme žít a které nám dávají (nejen) med, budou živit ptáky, kteří nás zbavují „škůdců“, jsou krásní a svým zpěvem nám zpříjemňují život, budou živit zvířata a zvěř, kteří jsou našimi kamarády na planetě, některé z nich můžeme i „kamarádsky“ sníst.
5. Budou nám poskytovat stín v horkém létě, léčivé květy a chutné plody, budou léčit nemoci našeho těla i duše, budeme pod nimi sbírat houby.
6. Z jejich dřeva si postavíme dům, vyrobíme nábytek, hračky, kolébky i rakve.
7. Jejich dřevo nás bude v zimě hřát.
Vysadit strom je nejlepší investice do budoucna. Jaderná elektrárna, kanál Dunaj-Odra-Labe nebo Amazon mu nesahají ani po spící pupen.

Tato slova se mi TAK líbí, že na počest jejich autora jím končím tento text ….a jdu ještě asi dnes něco sázet ;-).

Zdroj internet, zejména tyto stránky:

http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=22443

www.holokaust.cz

www.praha10.cz

www.nadacepartnerství.cz

www.arnika.org

www.wikipedie.cz